Obraz v obraze
Pokud je v obraze příběh, strhává na sebe veškerou pozornost a vše ostatní se stává automaticky doplňkem nebo pozadím.
Mým záměrem je namalovat pozadí tak, aby bylo stejně atraktivní jako příběh. Chci udělat dva obrazy v jednom. Tak aby oba byly rovnocenné, stejně přitažlivé a divák musel přeskakovat a vybírat čemu dá přednost.
Mám tedy scénu s příběhem a zajímá mě, co se děje vedle. Jak velká musí být plocha pozadí, aby byla rovnocenným protivníkem příběhu?
Lidé tohle vnímají různě a každý cítí hranici jinde
Problémem obrazu v obraze už jsem se zabýval dřív. Teď vlastně pracuji na variantě původního obrazu, se kterým jsem nebyl spokojený. Neodhadl jsem velikosti, figury byly moc malé, scéna nebyla propojena s obrazem a působila jako později dodaná do již hotového obrazu, jako naschvál.
Teď chci lépe vyvážit velikosti jednotlivých obrazů, aby každý námět měl svůj prostor, a také svoji kompozici.
Zvažoval jsem dvě možnosti:
První, prvoplánovou a intuitivní. Začíná kresbou motivu a pokračuje tím, co je vedle. Zde se motivy přetahují čistě velikostí a atraktivitou.
Druhá, která vychází ze dvou samostatných kompozic využívajících pravolevého principu stavby kompozice. Pravák cítí kompozici jinak, než levák. Nakomponoval jsem každý obraz zvlášt a krajinu pak stranově obrátil, směřovala tedy pozornost jinam. Ukázalo se, že je pro mě těžké nakomponovat krajinu tak, aby princip vynikl. Pracuji tedy na prvoplánové verzi.
Stranou 89,7x164,7, 2007
