REPREZENTACE2020, Listopad

Dva štětce. Příliš velký a příliš malý.

Při malbě procházím různými fázemi, ale jen některé jsou důležité a dávají smysl byť jen tím, že mě baví. 
- v první fázi, jdu energicky přímo za tím, proč chci místo namalovat.
 - v další fázi maluji části, které jsou důležité a je potřeba je udělat. Opravuji nefunkční místa a řeším    problémy.
 - postupně ale přibývají místa, která vznikají mimoděk, z nejistoty, nebo setrvačnosti. Ty chci vynechat.

Znovu řeším problém, jak udržet pozornost. Naplánoval jsem malbu pouze dvěma štětci, příliš velkým a příliš malým.
Velkým udělám abstrakci, která bude vyjadřovat atmosféru a malým udělám detaily, které jsou důležité v mojí představě. Ne všechny, které by byly potřeba pro realistický obraz, tak jak mám naučeno, že má vypadat obraz krajiny. Práci středních štětců ve střední fázi musím zvládnout buď velkým, nebo malým. Počítám s určitou nepřesností. Obrazu může chybět prostor, modelace, nebo něco jiného, ale výsledek by měl odpovídat prvotnímu zážitku.
Nechci řešení obrazu hledat v estetice, ale v nutnosti. Proto také maluji venku.
--
Záměr se moc nezdařil. Udělal jsem jen jeden pokus a nepovedl se. Zkoušku jsem odkládal, protože jsem si nedokázal odepřít krásné obrazy. Bál se nezdaru a promarnění vzácného času. Pustil jsem se do toho pozdě, už bylo jiné počasí a jiná krajina.

Doufal jsem, že omezením získám větší volnost, ale to se nestalo. Experimenty s redukcí se možná pro realismus nehodí, protože redukují bohatost. Cítil jsem se jako postižený, čekal jsem, že budou omezené možnosti při nanášení barev, ale hůře se i míchaly. Byla to příležitost zkusit jiné způsoby, poprat se s tím, ale štvalo mě, že nemůžu pracovat svým způsobem a vylepšovat ho. Nemohl jsem zobrazit jemnosti a musel bych obraz stavět na efektech. Ještě se k tomu vrátím, až bude listí, tam by to mohlo fungovat. 

REPREZENTACE2020, Říjen

Kolik dokonalosti potřebujeme?

Učím lidi chápat základy a principy malby. Vidět chybná místa, nebo místa, která vypadávají z koncepce obrazu.

Chyby na obrazech.
I nejlepší malíř se dopouští chyb z nepozornosti, nebo únavy. Ti další z nevědomosti, nebo i čistě z nepochopení základních principů malby.
Fungující obraz je vytvořen v jednom duchu. Prvky ze kterých je složený, barvy, fleky, struktury, tahy štětcem, fungují ve vzájemném vztahu, mají smysl a dají se vysvětlit.

Chyby na obrazech potkávám průběžně. Vídám je v historii, i u zavedených malířů a vidím, že dostatečně nechápou do hloubky. Potřebují to?

Už dlouho není potřeba malovat, ať už realisticky, nebo jinak. Člověk má tisíce jiných možností, jak se vyjadřovat, nebo zobrazovat. Pokud se i přes to rozhodne pro malbu, měl by k tomu mít důvod, zabrat se do ní a chápat.
Vidím chyby i u nerealistických zobrazení. Je možné použít jiné barvy, tvary, cokoliv, ale měly by být v použity v nějakém systému. Zajisté je mnohem těžší vytvořit nezávislý systém a pracovat v něm, proto je také snazší tak udělat více chyb. Zvlášť pokud člověk nemá uchopený ani “jednoduchý” systém realismu.
Každý obraz odpovídá autorovým současným nárokům a možnostem. Na opravované obrazy aplikuji nároky, vycházející z mého současného stavu znalostí a schopností. Opravuji jejich chyby, snažím se dotáhnout malířův záměr a pomáhám jim k dokonalosti. Předpokládám že diváci to nejspíš neocení a z toho vychází otázka, kolik dokonalosti potřebujeme? Je možné, že autoři by moji "pomoc" ocenili.

Opravovat proporční a anatomické chyby je nejjednodušší, asi nejméně zajímavé a nejméně kontroverzní.


Hugo van der Goes , Pád člověka, 219 x 322 cm, 1475
Tvary poctivě hledal a přemalovával, přesto na první pohled došlo k disproporcím a podle mně k nezamýšlené stylizaci.

Gustave Courbet, Jo, ta krásná Irčanka, 55.9 x 66 cm, 1865
Žena s divnou anatomií. Opravil jsem jí oko a krk, aby se dostala do proporcí, ale podobu jsem odhadnout nemohl. Dnes, když jsem hledal přesné informace o obrazu jsem objevil další jeho verzi, která vypadá mnohem lépe, i když ani ona nemá správně usazené ucho.

Caravaggio, Medusa, 60 cm × 55 cm, 1598
I medusa vznikla ve dvou variantách a obě mají neanatomická ústa. Je možné, že byl záměr udělat ústa nakřivo, ovšem u Caravaggia k chybám v proporcích docházelo, tak jsem je opravil.

Gustav Klimt, Portrét Adele Bloch-Bauer, 138 x 138 cm, 1907
U Klimta je změna malá, byl jsem zvědavý, jestli opravením deformace obličeje žena ztratí charisma. Charisma jí zůstalo, ale změnila se kompozice celého obrazu. Její obličej, který je protažený směrem vlevo nahoru koresponduje s rukou, která je akcentovaná také doleva nahoru, zrovna tak linie v pozadí a tvary těla pracují s touto jemnou asymetrií. Nepovažuji to za chybu.

Gustave Courbet, The Young Bather, 130.2 x 97.2 cm, 1866
Gustav byl zkušený v malbě aktů, ale s krajinou si nevěděl rady. Krajina je moje téma, proto jsem tady zkusil zajít dál.

Občas narážím na obrazy, které by potřebovaly “opravit”, ale když si na ně chci vzpomenout a dohledat, je to největší problém. 

// bohužel fotky jsou přeházené, protože jsou v bloggeru dementi //

 

REPREZENTACE2020, Září

Nic nového pod sluncem

Malbu v Choltické oboře jsem už uzavřel, s tím že budu chodit do divočejšího lesa a nebudu se stresovat revitalizací.

Přesto jsem se tam byl podívat a byl překvapený jak rychle se les mění, zasáhlo ho velké sucho a vichřice. Mladý, statný dub, který jsem maloval dříve, je zlomený a spadlý. Rozhodl jsem se ho namalovat, jako pokračování. 

Mohl bych tam chodit malovat dál a dál a důvod by byl jediný. Dělat krásné obrazy, krásnější, než jsem zatím udělal. Sbírat a vytvářet svoji sbírku krásných pohledů. 

K malbě krajiny mám klasický přístup, nejde mi o přesný a bezduchý popis, tomu říkám vulgární realismus, chci lehce, přirozeně namalovaný obraz, kde není nic navíc a vše naplňuje původní představu. Aby obraz byl celý takzvaně v jednom duchu, musím pořád sledovat svou prvotní představu nebo dojem, který se snadno ztratí. Situace jako změny počasí, únava, pokračování další den, technické komplikace apod. mne mohou snadno rozptýlit.
Abych představu udržel, vytvářím si pokyny, podle kterých malovat.

Obecně
- Malovat stále ve stejném počasí a shodných podmínkách. Stává se, že se změní počasí a já začnu malovat část, která je zrovna ve stínu, ztrácím tak kontrolu nad obrazem a maluji něco, co tam nepatří
- rozdělat více obrazů, nebát se nedokončení
- méně, ale správně, je více.
- analyzovat námět (co je hlavní motiv, co bude propracováno) a napsat si, co je nejdůležitější a o co mi jde (atmosféra, barvy)
- listí malovat ostře, tvrdě, tam kde to upoutá moji pozornost, zrušit unavené a bojácné tahy. Kašlat na kompozici. Jít po důležitosti.

Jak udržet prvotní dojem, myšlenku a vyhnout se nepodstatnym detailům
Postup:

1. Udělat si skicu a napsat si k ní, co je nejdůležitější a co méně, potom malovat ve správném pořadí a se správným důrazem
1. rychle pokrýt celou plochu, zachytit barevný dojem
2. pár divokých struktur
3. rovnou přejít k nejdůležitějšímu, moc se nikde nezdržovat
4. a dále postupovat podle důležitosti,

Rady
- pokud se mi struktura listí nezdá, zapomněl jsem na větve.
- každý detail kolem sebe potřebuje místo, má osobní zónu.
- malovat obsah, tedy jen to, co dává informace
- nedělat podrost naráz, ale vynechat ho a udělat čistě na hnědou podmalbu.
- nejkratší cesta k cíli je nejlepší, musí být ale účelná, ne naivní
- naivní – zjednodušené z nutnosti, nesmyslné - nekritické používání schémat vede k naivitě. Vyřešit to prvním nekomplikovaným způsobem, který se nabízí.
- struktury, hledat jako horolezci sebemenší výstupky a pak se začnu orientovat
- mohou nastat problémy s překrýváním. Struktury zesložití a začnou se tlouct.
- krajiny dělat bez zlatých řezů

Nicméně ani to mi nezaručí zachování původní představy. Jako například teď. Takže poprázdninové nic nového pod sluncem.

 

                                100x125cm

 

                  

REPREZENTACE2020, Srpen

 nesplněno

REPREZENTACE2020, Červenec - Městský plenér

 Městský plenér

Byl jsem účastníkem městského plenéru v Holešovické tržnici, jehož cílem bylo zaměřit se v malbě na město a sociální vztahy v něm, případně interagovat s lidmi. 

 
Krajinomalba pro mě představuje převážně osobní a intuitivní činnost. Oblast, ve které nechci mít intelektuální odstup. Síly, které mě přimějí jít malovat, jsou krása a úžas. Nepotřebuji jiné důvody, než "je to silnější než já".
Krajinomalba tak naplňuje bazální vztah k malbě, kdy je potřeba vyrovnat se s prožitkem, zachytit ho a předat dál.
Smysl takových obrazů vidím ve zpracování, v malbě samotné a v její kvalitě. Je to žánr, pro niž je důležité neustálé opakování a vývoj v čase.

Krajina města mě do úžasu nedostává. Mým úkolem bylo vyrovnat se s nechutí k městu.
Nechtěl jsem hledat kusy hezké přírody ve městě, byly by to výjimky a nevypovídaly by o celku. Nechtěl jsem se městem zabývat malířsky, nechtěl jsem malovat s energií, jakou dávám krajině, snažit se o dokonalou malbu, o citlivé a rozmanité tahy štětcem. Nevidím estetiku, vidím jen významy, proto jsem parkoviště v tržnici maloval levou rukou - na zachycení holé skutečnosti stačí.
Narazil jsem ale i na přírodní místa, která působila autenticky. Utopený pařez a nekontrolovaná příroda v místě, kde se mělo stavět.

Město je mi nepříjemné, zmatené, plné konfliktů, přetlačují se v něm zájmy, různých skupin, protichůdné síly bojují o převahu a já jsem součástí těch tahanic.
Ve volné krajině ale probíhá to samé, já ji však vnímám jako harmonickou, celistvou, uklidňující, krásnou, protože pomíjím významy a nejsem součástí neustálého boje o život, jsem divák.

 

¨

REPREZENTACE2020, Červen - Bez kompozice

Bez kompozice

Příroda je tak složitá a komplikovaná, že ji nelze přesně zobrazit, vyžaduje zjednodušování, hledání řádu a systému v tom, co vypadá jako chaos.

Zobrazování komplikovaných strukturálních ploch, provází uspořádávání a uklízení. Při malbě buď hledám nové, nebo používám už známé způsoby řešení Malba podle skutečnosti mě vystavuje situacím, pro které řešení zatím nemám. Množství naučených a přednastavených řešení, která mám v podvědomí, pomáhají při vzniku obrazu, mohou však zároveň omezovat moji spontánnost, odvádět mě od původního záměru a svádět k obvyklým, vyzkoušeným způsobům. Největší omezení cítím při práci s kompozicí, nedokážu nemyslet na zlaté řezy, středy, výřezy, okraje apod. Všechny kompozice už mi přijdou dané. Snažím se je obcházet různými způsoby, zkoušel jsem zvětšování již hotového obrazu, nastavování, výběr kompozice zvířaty, posun klasicky sestavené kompozice, její oříznutí, nebo odvedení pozornosti od hlavního tématu. Už dávno jsem chtěl také vyzkoušet naprosto náhodnou kompozici.

Atraktivní místo, obvyklý námět obrazu, je pro mě spojen s tolika vyzkoušenými způsoby řešení, že jiné možnosti nevidím. Hned vedle jsou místa, která jsou opomíjená, protože nevypadají tak atraktivně, ale jsou součástí stejného místa a stejné atmosféry. Na ty se teď chci zaměřit.
Mým hlavním záměrem je zachytit atmosféru a barvy místa, nehledám nejlepší pohlednicový záběr. Možná, že několik vedlejších pohledů, by zachytilo atmosféru lépe než “hlavní motiv”
V momentě, kdy se k tomu odhodlám si uvědomuji, že nepůjde o zcela náhodný pohled. Náhodný výběr, který bych si normálně nevybral zpracuji tak, aby mi byl blízký, podrobím ho svým postupům a budu v něm hledat svůj řád a k nějakému uspořádávání a estetizaci tak stejně dojde.

Roztočil jsem se na místě a hýbal rámečkem z prstů nahoru a dolů, po pípnutí budíku jsem se zastavil. Přiznám se, že jsem byl překvapen a zklamán, udělal jsem pokusů víc, ale všechny dopadly špatně. Zjistil jsem, že nezajímavých a neatmosférických pohledů je většina. Namaloval jsem podle záměru ten první.

Zjištění

Prožil jsem si poznání, co je to kompozice a jak ji používat.
Uvědomil jsem si, že dokážu vybrat náhodnou (ale tu správnou) kompozici sám a líp, stačí se tak naladit a hlavně rozhodnout se, Získal jsem svobodu, uvědomil jsem si kategorie kompozic, jejich vlastnosti a funkce. Všechny mají smysl a každý záměr si vyžádá jinou. Pokud chci krásu, udělám komponovanou kompozici, ale mohu chtít nečekanou, náhodnou, trýznivou, nepřehlednou, rafinovanou, prázdnou atd.

Obraz se nezdařil, měnilo se počasí, slunce a vítr, mi opakovaně neumožňovaly dostatečně se soustředit a najít řešení tohoto obrazu.
V případě náhody, nejde o popis, spíše o malbu, jako u abstrakce. Normálně, když se přírodě odevzdám a maluju co vidím, většinou dosáhnu toho co chci, nebo ještě víc. Tady narážím na to, že bych dostal to, co nechci.
Náhoda pomůže dostat se mimo obvykly kontext, podobně jako drogy, psychické stavy, štěstí apod.

 

REPREZENTACE2020, Květen - Krajinomalba

Krajinomalba

Další divočina přítomná ve městech jsou zplanělé sady a zarostlé zahrady.
Kulturní místa, která si bere příroda zpět, jsou romantická a populární, ale příroda je tam alespoň dočasně neregulovaná.
Namaloval jsem šest obrazů, z nichž čtyři vytváří sérii, zobrazující jedno místo z více pohledů. Tento měsíc jsem maloval velmi intenzivně. Už dříve, když jsem byl do něčeho intenzivně zabraný, jsem se snažil dojít až na hranici, kdy mě konkrétní činnost, kreslení nebo malování unaví, přestane bavit a už nebudu chtít pokračovat. Zajímalo mě, co budu dělat v takové situaci a čekal jsem, že mohu dosáhnout jiných výsledků. Doposud jsem byl vždy něčím vyrušen, nějakými okolnostmi, ale tentokrát se mi však podařilo se vyčerpat.

Krajinu chodím malovat proto, abych zjistil, jak budu malovat, jak si s danou situací poradím, nechci malovat mechanicky, jako stroj. Chci být stále soustředěný, reagovat na aktuální podněty, překvapovat se, být tvůrčí. Od umění chci prožitek, kouzlo okamžiku.

Zklamání se dostaví, když ztratím kontakt s malbou. Potřebuji víc riskovat, míň se držet bezpečných postupů. Při malbě krajiny pravidelně v určité fázi dochází k zaplňování plochy tečkováním, nebo detaily. Ta fáze je součástí každého obrazu a vede tím ke stereotypu a ztrátě pozornosti.
Zkusil jsem to vypustit a malovat bez teček a detailů, jedním 3cm tlustým štětcem. Cílem nebylo zvládnout krajinu za ztížených podmínek, ale zjednodušit malbu a snažit se zobrazit jen to důležité, to se týká i tahů štětcem, najít ty podstatné, které nesou nejvíc informací a mají dynamiku.
Obrazy nepůsobí povedeně, je potřeba pro jejich stavbu a vnímání použít jinou estetiku.
Nejsou postaveny na napětí mezi detailem a plochou a působí prázdně. Dokázal bych je postavit na dynamice, ale k tomu bych nepotřeboval stát v krajině. Dál chci odhalovat a zachycovat složité vztahy, které vidím, jen se chci vyhnout postupům a stereotypům.

REPREZENTACE2020, Duben - Divočina

Obloha je všude. Je to krajina, která je nejmíň spoutaná a nejmíň ovladatelná, kus divoké přírody, kterou můžeme vnímat všude, i v městě plném konfliktů, proti sobě jdoucích zájmů, nevyřešených mrtvých míst.

Z karantény koukám do nebe, mimo zemi.

REPREZENTACE2020, Březen - Iridescence

Končím a začínám

Zažil jsem při úrazu okamžik, kdy všechno skončilo a naštěstí pak znovu začalo. 
Všechno se přerušilo a já se nemusel vracet k tomu, co jsem dělal dříve, čím jsem byl, mohl jsem být úplně 
někým jiným a začít nový život. S jinými obrazy, nebo bez obrazů. Nakonec jsem se ale, asi nepřekvapivě, 
vracel k sobě a chtěl svůj život zpět. Líbil se mi, přesto nemůžu navázat tam, kde jsem přestal. 
Hledám něco autentického. Nejsilnější zážitky jsem dosud hledal a nacházel v přírodě. 
Bohužel právě začala světová pandemie a karanténa. Já zůstal ve městě a nemohu do krajiny. 
Hledal jsem, co mě dokáže nadchnout a fascinovat. V přírodě to byly důkazy života, síla přírody. 
Začal jsem volně spojovat a zobrazovat věci a situace, které mi přijdou silné – dokáží vyvolat emoce a 
nutí mne chtít je vidět, dávají pocit života a přítomnosti. 
Když se obyčejné až surové stýká s něčím výjimečným a zvláštním, nebo scéna, která je zároveň působivá 
svojí jednoduchou úderností, v situaci nebo okolnostech, které jsou výjimečné a to třeba i jen vizuálně.

Dodělal jsem animaci z roku 2007

Dodělávky

Nerad nechávám věci nedokončené.
Mám rozpracovanou krátkou animaci, která vznikla volně z abstraktního čmárání, z radosti z animace. Jsou to rozpohybované kresby, podbarvené mojí hudbou. Objevily se ale technické problémy, které jsem musel řešit, nedokonalost pohybů, špatné načasování hudby, takže film nebylo možné dokončit. Pak jsem přišel o animační program a dělal deset let něco jiného. Když jsem ho nyní znovu otevřel, zjistil jsem že zásadní problémy, které jsem nedokázal vyřešit, nejsou důležité a že je klip v podstatě hotov.
Nedokázal jsem tehdy získat dostatečný nadhled a zasekl se na prkotinách. To co jsem tehdy poměrně složitě řešil je dnes normální.

Býval jsem přesvědčený, že aktuálnost věci, není zásadní pro její kvalitu, ovšem, pokud přijde pozdě, nedostane se do interakce a neovlivní další lidi. Zůstane mimo a má smysl převážně v souvislosti s jejím autorem. Tvůrce obvykle stojí před problémem, zda prohlubovat svůj dosavadní pohled a vzdalovat se době, nebo se neustále měnit a plout po povrchu.

tps://www.youtube.com/watch?v=0-3y65cxM_E

Povedená výstava v Galerii UFFO. "Zelené obrazy"

Deset let jsem chodil malovat do Choltické obory, která představuje zvláštní část divoké přírody. Zámecký park s 800 letými duby je zarostlý a schovaný mladým lesem. Tento stav je unikátní a neudržitelný, protože les solitéry ničí a zároveň probíhající revitalizace ničí les. Součástí výstavy je mapa obory od Libuše Vendlové. Mapa míst, kam jsem chodil malovat, tak jsem se tam zabydlil, že jsem je vnímal jako místnosti.