neděle 8. listopadu 2020

REPREZENTACE2020, Říjen

Kolik dokonalosti potřebujeme?

Učím lidi chápat základy a principy malby. Vidět chybná místa, nebo místa, která vypadávají z koncepce obrazu.

Chyby na obrazech.
I nejlepší malíř se dopouští chyb z nepozornosti, nebo únavy. Ti další z nevědomosti, nebo i čistě z nepochopení základních principů malby.
Fungující obraz je vytvořen v jednom duchu. Prvky ze kterých je složený, barvy, fleky, struktury, tahy štětcem, fungují ve vzájemném vztahu, mají smysl a dají se vysvětlit.

Chyby na obrazech potkávám průběžně. Vídám je v historii, i u zavedených malířů a vidím, že dostatečně nechápou do hloubky. Potřebují to?

Už dlouho není potřeba malovat, ať už realisticky, nebo jinak. Člověk má tisíce jiných možností, jak se vyjadřovat, nebo zobrazovat. Pokud se i přes to rozhodne pro malbu, měl by k tomu mít důvod, zabrat se do ní a chápat.
Vidím chyby i u nerealistických zobrazení. Je možné použít jiné barvy, tvary, cokoliv, ale měly by být v použity v nějakém systému. Zajisté je mnohem těžší vytvořit nezávislý systém a pracovat v něm, proto je také snazší tak udělat více chyb. Zvlášť pokud člověk nemá uchopený ani “jednoduchý” systém realismu.
Každý obraz odpovídá autorovým současným nárokům a možnostem. Na opravované obrazy aplikuji nároky, vycházející z mého současného stavu znalostí a schopností. Opravuji jejich chyby, snažím se dotáhnout malířův záměr a pomáhám jim k dokonalosti. Předpokládám že diváci to nejspíš neocení a z toho vychází otázka, kolik dokonalosti potřebujeme? Je možné, že autoři by moji "pomoc" ocenili.

Opravovat proporční a anatomické chyby je nejjednodušší, asi nejméně zajímavé a nejméně kontroverzní.


Hugo van der Goes , Pád člověka, 219 x 322 cm, 1475
Tvary poctivě hledal a přemalovával, přesto na první pohled došlo k disproporcím a podle mně k nezamýšlené stylizaci.

Gustave Courbet, Jo, ta krásná Irčanka, 55.9 x 66 cm, 1865
Žena s divnou anatomií. Opravil jsem jí oko a krk, aby se dostala do proporcí, ale podobu jsem odhadnout nemohl. Dnes, když jsem hledal přesné informace o obrazu jsem objevil další jeho verzi, která vypadá mnohem lépe, i když ani ona nemá správně usazené ucho.

Caravaggio, Medusa, 60 cm × 55 cm, 1598
I medusa vznikla ve dvou variantách a obě mají neanatomická ústa. Je možné, že byl záměr udělat ústa nakřivo, ovšem u Caravaggia k chybám v proporcích docházelo, tak jsem je opravil.

Gustav Klimt, Portrét Adele Bloch-Bauer, 138 x 138 cm, 1907
U Klimta je změna malá, byl jsem zvědavý, jestli opravením deformace obličeje žena ztratí charisma. Charisma jí zůstalo, ale změnila se kompozice celého obrazu. Její obličej, který je protažený směrem vlevo nahoru koresponduje s rukou, která je akcentovaná také doleva nahoru, zrovna tak linie v pozadí a tvary těla pracují s touto jemnou asymetrií. Nepovažuji to za chybu.

Gustave Courbet, The Young Bather, 130.2 x 97.2 cm, 1866

Gustav byl zkušený v malbě aktů, ale s krajinou si nevěděl rady. Krajina je moje téma, proto jsem tady zkusil zajít dál.

Občas narážím na obrazy, které by potřebovaly “opravit”, ale když si na ně chci vzpomenout a dohledat, je to největší problém. 

// bohužel fotky jsou přeházené, protože jsou v bloggeru dementi //