Malba v ateliéru je obtížnější, než jsem čekal.
Skoro všechny obrazy, které jsem dosud maloval, byly inspirované skutečným místem. Tentokrát jsem měl představu jen "nějaké" pěkné propasti.
Původní obraz jsem maloval v ateliéru a potom ho přenesl na kopec a pokračoval venku. Při malbě nové varianty jsem zjistil, že od obrazu očekávám stejnou kvalitu, jako když maluju podle skutečnosti. Že nechci vymýšlet nějakou propast, malovat ji z hlavy, nebo dělat koláž pomocí fotek.
Musím mít zážitek konkrétní atmosféry a konkrétního místa.
Samozřejmě bych mohl malovat podle fotografie, ale je tam málo informací, už je zjednodušená a vyřešená, je statická. Nebe jsem maloval venku, ze střechy a mraky jsem pak upravil v ateliéru, to stačilo.
Disponuji spoustou možností, jakým způsobem malovat, ale nechci se rozhodovat, kterou použít. Nechci zkoušet, co jsem schopen vymyslet, ale chci se popasovat s tím, co mě přesahuje, v reálném čase reagovat na skutečnost, která je neskonale složitější a bohatší než moje představy i postupy. Potřebuji se dostat do stavu, kdy se musím překonávat, aby to jak maluju vycházelo z nutnosti. Obraz jsem odložil a budu hledat předlohu.
