Bez kompozice
Příroda je tak složitá a komplikovaná, že ji nelze přesně zobrazit, vyžaduje zjednodušování, hledání řádu a systému v tom, co vypadá jako chaos.
Zobrazování komplikovaných strukturálních ploch, provází uspořádávání a uklízení. Při malbě buď hledám nové, nebo používám už známé způsoby řešení Malba podle skutečnosti mě vystavuje situacím, pro které řešení zatím nemám. Množství naučených a přednastavených řešení, která mám v podvědomí, pomáhají při vzniku obrazu, mohou však zároveň omezovat moji spontánnost, odvádět mě od původního záměru a svádět k obvyklým, vyzkoušeným způsobům. Největší omezení cítím při práci s kompozicí, nedokážu nemyslet na zlaté řezy, středy, výřezy, okraje apod. Všechny kompozice už mi přijdou dané. Snažím se je obcházet různými způsoby, zkoušel jsem zvětšování již hotového obrazu, nastavování, výběr kompozice zvířaty, posun klasicky sestavené kompozice, její oříznutí, nebo odvedení pozornosti od hlavního tématu. Už dávno jsem chtěl také vyzkoušet naprosto náhodnou kompozici.
Atraktivní místo, obvyklý námět obrazu, je pro mě spojen s tolika vyzkoušenými způsoby řešení, že jiné možnosti nevidím. Hned vedle jsou místa, která jsou opomíjená, protože nevypadají tak atraktivně, ale jsou součástí stejného místa a stejné atmosféry. Na ty se teď chci zaměřit.
Mým hlavním záměrem je zachytit atmosféru a barvy místa, nehledám nejlepší pohlednicový záběr. Možná, že několik vedlejších pohledů, by zachytilo atmosféru lépe než “hlavní motiv”
V momentě, kdy se k tomu odhodlám si uvědomuji, že nepůjde o zcela náhodný pohled. Náhodný výběr, který bych si normálně nevybral zpracuji tak, aby mi byl blízký, podrobím ho svým postupům a budu v něm hledat svůj řád a k nějakému uspořádávání a estetizaci tak stejně dojde.
Roztočil jsem se na místě a hýbal rámečkem z prstů nahoru a dolů, po pípnutí budíku jsem se zastavil. Přiznám se, že jsem byl překvapen a zklamán, udělal jsem pokusů víc, ale všechny dopadly špatně. Zjistil jsem, že nezajímavých a neatmosférických pohledů je většina. Namaloval jsem podle záměru ten první.
Zjištění
Prožil jsem si poznání, co je to kompozice a jak ji používat.
Uvědomil jsem si, že dokážu vybrat náhodnou (ale tu správnou) kompozici sám a líp, stačí se tak naladit a hlavně rozhodnout se, Získal jsem svobodu, uvědomil jsem si kategorie kompozic, jejich vlastnosti a funkce. Všechny mají smysl a každý záměr si vyžádá jinou. Pokud chci krásu, udělám komponovanou kompozici, ale mohu chtít nečekanou, náhodnou, trýznivou, nepřehlednou, rafinovanou, prázdnou atd.
Obraz se nezdařil, měnilo se počasí, slunce a vítr, mi opakovaně neumožňovaly dostatečně se soustředit a najít řešení tohoto obrazu.
V případě náhody, nejde o popis, spíše o malbu, jako u abstrakce. Normálně, když se přírodě odevzdám a maluju co vidím, většinou dosáhnu toho co chci, nebo ještě víc. Tady narážím na to, že bych dostal to, co nechci.
Náhoda pomůže dostat se mimo obvykly kontext, podobně jako drogy, psychické stavy, štěstí apod.
