Městský plenér
Byl jsem účastníkem městského plenéru v Holešovické tržnici, jehož cílem bylo zaměřit se v malbě na město a sociální vztahy v něm, případně interagovat s lidmi.
Krajinomalba pro mě představuje převážně osobní a intuitivní činnost. Oblast, ve které nechci mít intelektuální odstup. Síly, které mě přimějí jít malovat, jsou krása a úžas. Nepotřebuji jiné důvody, než "je to silnější než já".
Krajinomalba tak naplňuje bazální vztah k malbě, kdy je potřeba vyrovnat se s prožitkem, zachytit ho a předat dál.
Smysl takových obrazů vidím ve zpracování, v malbě samotné a v její kvalitě. Je to žánr, pro niž je důležité neustálé opakování a vývoj v čase.
Krajina města mě do úžasu nedostává. Mým úkolem bylo vyrovnat se s nechutí k městu.
Nechtěl jsem hledat kusy hezké přírody ve městě, byly by to výjimky a nevypovídaly by o celku. Nechtěl jsem se městem zabývat malířsky, nechtěl jsem malovat s energií, jakou dávám krajině, snažit se o dokonalou malbu, o citlivé a rozmanité tahy štětcem. Nevidím estetiku, vidím jen významy, proto jsem parkoviště v tržnici maloval levou rukou - na zachycení holé skutečnosti stačí.
Narazil jsem ale i na přírodní místa, která působila autenticky. Utopený pařez a nekontrolovaná příroda v místě, kde se mělo stavět.
Město je mi nepříjemné, zmatené, plné konfliktů, přetlačují se v něm zájmy, různých skupin, protichůdné síly bojují o převahu a já jsem součástí těch tahanic.
Ve volné krajině ale probíhá to samé, já ji však vnímám jako harmonickou, celistvou, uklidňující, krásnou, protože pomíjím významy a nejsem součástí neustálého boje o život, jsem divák.
