REPREZENTACE2020, Září

Nic nového pod sluncem

Malbu v Choltické oboře jsem už uzavřel, s tím že budu chodit do divočejšího lesa a nebudu se stresovat revitalizací.

Přesto jsem se tam byl podívat a byl překvapený jak rychle se les mění, zasáhlo ho velké sucho a vichřice. Mladý, statný dub, který jsem maloval dříve, je zlomený a spadlý. Rozhodl jsem se ho namalovat, jako pokračování. 

Mohl bych tam chodit malovat dál a dál a důvod by byl jediný. Dělat krásné obrazy, krásnější, než jsem zatím udělal. Sbírat a vytvářet svoji sbírku krásných pohledů. 

K malbě krajiny mám klasický přístup, nejde mi o přesný a bezduchý popis, tomu říkám vulgární realismus, chci lehce, přirozeně namalovaný obraz, kde není nic navíc a vše naplňuje původní představu. Aby obraz byl celý takzvaně v jednom duchu, musím pořád sledovat svou prvotní představu nebo dojem, který se snadno ztratí. Situace jako změny počasí, únava, pokračování další den, technické komplikace apod. mne mohou snadno rozptýlit.
Abych představu udržel, vytvářím si pokyny, podle kterých malovat.

Obecně
- Malovat stále ve stejném počasí a shodných podmínkách. Stává se, že se změní počasí a já začnu malovat část, která je zrovna ve stínu, ztrácím tak kontrolu nad obrazem a maluji něco, co tam nepatří
- rozdělat více obrazů, nebát se nedokončení
- méně, ale správně, je více.
- analyzovat námět (co je hlavní motiv, co bude propracováno) a napsat si, co je nejdůležitější a o co mi jde (atmosféra, barvy)
- listí malovat ostře, tvrdě, tam kde to upoutá moji pozornost, zrušit unavené a bojácné tahy. Kašlat na kompozici. Jít po důležitosti.

Jak udržet prvotní dojem, myšlenku a vyhnout se nepodstatnym detailům
Postup:

1. Udělat si skicu a napsat si k ní, co je nejdůležitější a co méně, potom malovat ve správném pořadí a se správným důrazem
1. rychle pokrýt celou plochu, zachytit barevný dojem
2. pár divokých struktur
3. rovnou přejít k nejdůležitějšímu, moc se nikde nezdržovat
4. a dále postupovat podle důležitosti,

Rady
- pokud se mi struktura listí nezdá, zapomněl jsem na větve.
- každý detail kolem sebe potřebuje místo, má osobní zónu.
- malovat obsah, tedy jen to, co dává informace
- nedělat podrost naráz, ale vynechat ho a udělat čistě na hnědou podmalbu.
- nejkratší cesta k cíli je nejlepší, musí být ale účelná, ne naivní
- naivní – zjednodušené z nutnosti, nesmyslné - nekritické používání schémat vede k naivitě. Vyřešit to prvním nekomplikovaným způsobem, který se nabízí.
- struktury, hledat jako horolezci sebemenší výstupky a pak se začnu orientovat
- mohou nastat problémy s překrýváním. Struktury zesložití a začnou se tlouct.
- krajiny dělat bez zlatých řezů

Nicméně ani to mi nezaručí zachování původní představy. Jako například teď. Takže poprázdninové nic nového pod sluncem.

 

                                100x125cm

 

                  

REPREZENTACE2020, Srpen

 nesplněno

REPREZENTACE2020, Červenec - Městský plenér

 Městský plenér

Byl jsem účastníkem městského plenéru v Holešovické tržnici, jehož cílem bylo zaměřit se v malbě na město a sociální vztahy v něm, případně interagovat s lidmi. 

 
Krajinomalba pro mě představuje převážně osobní a intuitivní činnost. Oblast, ve které nechci mít intelektuální odstup. Síly, které mě přimějí jít malovat, jsou krása a úžas. Nepotřebuji jiné důvody, než "je to silnější než já".
Krajinomalba tak naplňuje bazální vztah k malbě, kdy je potřeba vyrovnat se s prožitkem, zachytit ho a předat dál.
Smysl takových obrazů vidím ve zpracování, v malbě samotné a v její kvalitě. Je to žánr, pro niž je důležité neustálé opakování a vývoj v čase.

Krajina města mě do úžasu nedostává. Mým úkolem bylo vyrovnat se s nechutí k městu.
Nechtěl jsem hledat kusy hezké přírody ve městě, byly by to výjimky a nevypovídaly by o celku. Nechtěl jsem se městem zabývat malířsky, nechtěl jsem malovat s energií, jakou dávám krajině, snažit se o dokonalou malbu, o citlivé a rozmanité tahy štětcem. Nevidím estetiku, vidím jen významy, proto jsem parkoviště v tržnici maloval levou rukou - na zachycení holé skutečnosti stačí.
Narazil jsem ale i na přírodní místa, která působila autenticky. Utopený pařez a nekontrolovaná příroda v místě, kde se mělo stavět.

Město je mi nepříjemné, zmatené, plné konfliktů, přetlačují se v něm zájmy, různých skupin, protichůdné síly bojují o převahu a já jsem součástí těch tahanic.
Ve volné krajině ale probíhá to samé, já ji však vnímám jako harmonickou, celistvou, uklidňující, krásnou, protože pomíjím významy a nejsem součástí neustálého boje o život, jsem divák.

 

¨

REPREZENTACE2020, Červen - Bez kompozice

Bez kompozice

Příroda je tak složitá a komplikovaná, že ji nelze přesně zobrazit, vyžaduje zjednodušování, hledání řádu a systému v tom, co vypadá jako chaos.

Zobrazování komplikovaných strukturálních ploch, provází uspořádávání a uklízení. Při malbě buď hledám nové, nebo používám už známé způsoby řešení Malba podle skutečnosti mě vystavuje situacím, pro které řešení zatím nemám. Množství naučených a přednastavených řešení, která mám v podvědomí, pomáhají při vzniku obrazu, mohou však zároveň omezovat moji spontánnost, odvádět mě od původního záměru a svádět k obvyklým, vyzkoušeným způsobům. Největší omezení cítím při práci s kompozicí, nedokážu nemyslet na zlaté řezy, středy, výřezy, okraje apod. Všechny kompozice už mi přijdou dané. Snažím se je obcházet různými způsoby, zkoušel jsem zvětšování již hotového obrazu, nastavování, výběr kompozice zvířaty, posun klasicky sestavené kompozice, její oříznutí, nebo odvedení pozornosti od hlavního tématu. Už dávno jsem chtěl také vyzkoušet naprosto náhodnou kompozici.

Atraktivní místo, obvyklý námět obrazu, je pro mě spojen s tolika vyzkoušenými způsoby řešení, že jiné možnosti nevidím. Hned vedle jsou místa, která jsou opomíjená, protože nevypadají tak atraktivně, ale jsou součástí stejného místa a stejné atmosféry. Na ty se teď chci zaměřit.
Mým hlavním záměrem je zachytit atmosféru a barvy místa, nehledám nejlepší pohlednicový záběr. Možná, že několik vedlejších pohledů, by zachytilo atmosféru lépe než “hlavní motiv”
V momentě, kdy se k tomu odhodlám si uvědomuji, že nepůjde o zcela náhodný pohled. Náhodný výběr, který bych si normálně nevybral zpracuji tak, aby mi byl blízký, podrobím ho svým postupům a budu v něm hledat svůj řád a k nějakému uspořádávání a estetizaci tak stejně dojde.

Roztočil jsem se na místě a hýbal rámečkem z prstů nahoru a dolů, po pípnutí budíku jsem se zastavil. Přiznám se, že jsem byl překvapen a zklamán, udělal jsem pokusů víc, ale všechny dopadly špatně. Zjistil jsem, že nezajímavých a neatmosférických pohledů je většina. Namaloval jsem podle záměru ten první.

Zjištění

Prožil jsem si poznání, co je to kompozice a jak ji používat.
Uvědomil jsem si, že dokážu vybrat náhodnou (ale tu správnou) kompozici sám a líp, stačí se tak naladit a hlavně rozhodnout se, Získal jsem svobodu, uvědomil jsem si kategorie kompozic, jejich vlastnosti a funkce. Všechny mají smysl a každý záměr si vyžádá jinou. Pokud chci krásu, udělám komponovanou kompozici, ale mohu chtít nečekanou, náhodnou, trýznivou, nepřehlednou, rafinovanou, prázdnou atd.

Obraz se nezdařil, měnilo se počasí, slunce a vítr, mi opakovaně neumožňovaly dostatečně se soustředit a najít řešení tohoto obrazu.
V případě náhody, nejde o popis, spíše o malbu, jako u abstrakce. Normálně, když se přírodě odevzdám a maluju co vidím, většinou dosáhnu toho co chci, nebo ještě víc. Tady narážím na to, že bych dostal to, co nechci.
Náhoda pomůže dostat se mimo obvykly kontext, podobně jako drogy, psychické stavy, štěstí apod.

 

REPREZENTACE2020, Květen - Krajinomalba

Krajinomalba

Další divočina přítomná ve městech jsou zplanělé sady a zarostlé zahrady.
Kulturní místa, která si bere příroda zpět, jsou romantická a populární, ale příroda je tam alespoň dočasně neregulovaná.
Namaloval jsem šest obrazů, z nichž čtyři vytváří sérii, zobrazující jedno místo z více pohledů. Tento měsíc jsem maloval velmi intenzivně. Už dříve, když jsem byl do něčeho intenzivně zabraný, jsem se snažil dojít až na hranici, kdy mě konkrétní činnost, kreslení nebo malování unaví, přestane bavit a už nebudu chtít pokračovat. Zajímalo mě, co budu dělat v takové situaci a čekal jsem, že mohu dosáhnout jiných výsledků. Doposud jsem byl vždy něčím vyrušen, nějakými okolnostmi, ale tentokrát se mi však podařilo se vyčerpat.

Krajinu chodím malovat proto, abych zjistil, jak budu malovat, jak si s danou situací poradím, nechci malovat mechanicky, jako stroj. Chci být stále soustředěný, reagovat na aktuální podněty, překvapovat se, být tvůrčí. Od umění chci prožitek, kouzlo okamžiku.

Zklamání se dostaví, když ztratím kontakt s malbou. Potřebuji víc riskovat, míň se držet bezpečných postupů. Při malbě krajiny pravidelně v určité fázi dochází k zaplňování plochy tečkováním, nebo detaily. Ta fáze je součástí každého obrazu a vede tím ke stereotypu a ztrátě pozornosti.
Zkusil jsem to vypustit a malovat bez teček a detailů, jedním 3cm tlustým štětcem. Cílem nebylo zvládnout krajinu za ztížených podmínek, ale zjednodušit malbu a snažit se zobrazit jen to důležité, to se týká i tahů štětcem, najít ty podstatné, které nesou nejvíc informací a mají dynamiku.
Obrazy nepůsobí povedeně, je potřeba pro jejich stavbu a vnímání použít jinou estetiku.
Nejsou postaveny na napětí mezi detailem a plochou a působí prázdně. Dokázal bych je postavit na dynamice, ale k tomu bych nepotřeboval stát v krajině. Dál chci odhalovat a zachycovat složité vztahy, které vidím, jen se chci vyhnout postupům a stereotypům.

REPREZENTACE2020, Duben - Divočina

Obloha je všude. Je to krajina, která je nejmíň spoutaná a nejmíň ovladatelná, kus divoké přírody, kterou můžeme vnímat všude, i v městě plném konfliktů, proti sobě jdoucích zájmů, nevyřešených mrtvých míst.

Z karantény koukám do nebe, mimo zemi.

REPREZENTACE2020, Březen - Iridescence

Končím a začínám

Zažil jsem při úrazu okamžik, kdy všechno skončilo a naštěstí pak znovu začalo. 
Všechno se přerušilo a já se nemusel vracet k tomu, co jsem dělal dříve, čím jsem byl, mohl jsem být úplně 
někým jiným a začít nový život. S jinými obrazy, nebo bez obrazů. Nakonec jsem se ale, asi nepřekvapivě, 
vracel k sobě a chtěl svůj život zpět. Líbil se mi, přesto nemůžu navázat tam, kde jsem přestal. 
Hledám něco autentického. Nejsilnější zážitky jsem dosud hledal a nacházel v přírodě. 
Bohužel právě začala světová pandemie a karanténa. Já zůstal ve městě a nemohu do krajiny. 
Hledal jsem, co mě dokáže nadchnout a fascinovat. V přírodě to byly důkazy života, síla přírody. 
Začal jsem volně spojovat a zobrazovat věci a situace, které mi přijdou silné – dokáží vyvolat emoce a 
nutí mne chtít je vidět, dávají pocit života a přítomnosti. 
Když se obyčejné až surové stýká s něčím výjimečným a zvláštním, nebo scéna, která je zároveň působivá 
svojí jednoduchou úderností, v situaci nebo okolnostech, které jsou výjimečné a to třeba i jen vizuálně.