čtvrtek 1. září 2022

RECENZE | Marek Meduna | ČPAVEK | Galerie Václava Špály


Malované obrazy už dlouho nejsou potřeba, pokud však stále vznikají, je malířská stránka to hlavní, proč jsou vytvářeny (vynechávám možnost, že vznikají z důvodu snazšího prodeje) a proto si zaslouží naši pozornost, ovšem obecně je těžké ji nějak uchopit. Zabývám se tím, jak malbu hodnotit, popsat, nebo analyzovat, proto se budu věnovat hlavně malbě

Nevěděl jsem že Marek maluje takhle klasický pojaté obrazy, ale výsledek mě příjemně překvapil.
Na obrazech pracuje s různými estetikami, pocity a kulturními odkazy.
V tématech zpracovává traumata z dětství pracuje se symboly, do kterých kóduje příběhy.
Výstava působí kreativně, je plná nápadů a hříček.
Snaha ukázat co nejvíce možnosti výstavnictví, být tvořivý v každém aspektu výstavy
působí ale trochu jako plnění povinnosti být kreativní.

Malba.
Marek s malbou nebojuje, nechce nejvyšší výkon. Chytře se vyhýbá klasickým malířským problémům, tím že malbu karikuje, malba tedy nemůže být utahaná, je přehnaně utahaná.
Kombinuje přístupy, estetiky a obsahy. Eklektické odkazy jsou čitelné, na obrazech je vidět informovanost a nakoukanost,
Potřebuje-li iluzi, prostor, modelaci, texturu nebo barvu, dostane ji do obrazu bez problémů, ve stylu své stylizované estetiky.
Malba ale není úplně konzistentni.
Koncepci, kterou nastavil v celku obrazu, nedokáže zcela udržet v detailech, vyžadovalo by to větší usilí, preciznost, nebo i větší zkušenost.
Stylizace. U tvarů, které ovládá dochází k suverénní stylizaci určitým směrem. Tam kde si není tak jistý, pomáhá si vším možným, sahá k jiným konceptům a stylizacím, které však nemají oporu ve zbytku obrazu a protože tam pronikaji mimoděk, a nedojde k cílené stylizaci a nejsou přesvědčivé.

8/10

1-3 obrazy které považuji za dobře vyřešené, 4-problematický, např. kluk zezadu ( řešení drapérie a postav se rozpadá na jednotlivosti, které spolu nekomunikují. Pouhé vyplnění ploch různými efekty jakoby nefunguje )

 





pátek 11. února 2022

MĚSÍČNÍK 2022, Leden

NFT

Virtuální umělecká díla teď mohou získat unikátnost a hodnotu.
Díla v online prostoru do velké míry ztrácejí kontext z reálného světa. Vyskytují se zde "prověřená umělecká díla" vedle nesmyslů, je to jako umění na ulici, nebo jako základní škola.

Hodnotu děl není jak dokázat. Jediné voditko je popularita a dobrý příběh. Už tradiční umění je založeno na komunikaci a sociálních vztazích. Vždy platilo, že ten kdo je vidět, určuje směr.
(Býval jsem překvapen při studiu dějin, kolik zajímavých a kvalitních autorů je neznámých)
A v online světě to je ještě zřetelnější, díla se stávají tokeny, zástupci komunity.
Je potřeba komunikovat jednoduše a stručně, zaujmout rychle, působit na základní instinkty.

Vstupuji na NFT scénu se starým kontextem, moje tokeny vycházejí z tradice obrazů, a počítají s dlouhými časy spolužití.
Vždy jsem hledal možnosti jak rozšířit vnímání obrazu mimo jeho hranice a virtualita představuje další takovou možnost.

 

 






sobota 20. listopadu 2021

MĚSÍČNÍK 2021, říjen

 

Malý realistický obraz


Téma rozhodovaní a následných důsledků zpracovávám již dlouho. Za některá neseme plnou zodpovědnost sami, důsledky některých se externalizují.

Tragédie v životní velikosti. Obraz zachycuje výsledek několika různých rozhodnutí. Bezvýznamný obraz bezvýznamné události a zároveň té nejdůležitější. Smrt je vždy smrt, ať už se týká čehokoliv. Je to konec, změna, nebo začátek, můžeme nad tím nekonečně hloubat, nebo nad tím mávnout rukou, ale komár byl zabit na záchodě a tam se hodně přemýšlí.


 

středa 13. října 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Září

Poznámky z procesu

Proč je pro mě tak důležité, aby na obraze byla přesná barva? Chápu to jako jednu z možností, které může malíř nabídnout. Dosáhnout přesnou barvu technicky, např. fotografií představuje složité úkoly, kalibraci na různých zařízeních a výsledek stejně není důvěryhodný. Při malbě dochází k přímému záznamu. Barva je pro realistu možnost, kde může být nejpřesnější.

Malba zhora
Fleky - strukturální, nazrněné, a pak lístky a tečky světlých listů
Vrství se to stejně jako větve do dálky, jen jiný směr štětce. Obláčkový, spíš tečky, flíčky. Hrudky. Kudrlinky. Jediná možnost některé rozmazat a některé zaostřit
Pozorování
V lese nejsou černá místa, ani černé fleky - stíny. Všude je nějaká barva, černá jen bodově
Struktura působí celkově rozpitě.
Je to jemné a tečkované
Rovnoměrně rozmístěné listí, občas světlejší. Struktura listí, co jí dává řád? Světlo a modelace, jsou pod ní cítit tvary.

Problém.
Jsem zvyklý přeskakovat a tady je to problém, protože nemám předlohu, není kam přeskočit.
Chyba - měl jsem jít po atmosféře, ne po tazích.

 




 

neděle 12. září 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Srpen

Déšť

Je jasné, že nový obraz musí být větší než původní, aby poměrově odpovídal obrazům z panoramatu.
Jako nejmenší přijatelnou velikost jsem určil 170 x 400cm


Bylo by přirozené takový formát rozdělit, ovšem na obraze probíhá pohyb zprava doleva a rozdělení by to narušovalo. Také v souvislosti s ostatními obrazy by mohlo působit zavádějícím způsobem. Ty jsou sice hojně rozdělované a to i na nesmyslně malé kousky, ovšem u nich je dělení součástí základní koncepce. Přidáváním, nebo ubíráním obrazů se mění kompozice ostatních obrazů a vztahy všech jejich částí.
Obvykle nemaluji na plátno, nemaluji velké obrazy a nemaluji podle fotek.
Aktuální obraz tak pro mě představuje výzvu v mnoha směrech.
S většími rozměry zesiluje otázka smyslu obrazu. Takovým smyslem může být právě důraz na malbu a demonstraci malířských principů, proto se zvyšují nároky na podání. Při malbě krajiny není mým cílem největší popisnost, spíše hledám způsoby zjednodušení.
Nemohu pracovat podle skutečnosti kvůli rozměrům, ani přímo podle fotografie, protože se jedná o rekonstrukci stavu před deseti lety.
Aktuálně jezdím dělat malé barevné studie přímo na místo a kombinuji všechno dohromady......



 

pátek 6. srpna 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Červenec



Časosběr

Červenec rychle utekl, měl jsem málo času, akorát na časosběr.

Při návštěvě Choltic jsem zjistil jak čas rychle běží i tam. Hledal jsem námět pro další obraz do série Zelených obrazů, ale místo kam jsem chodil je pryč. Hodně stromů tam stále zůstalo, ale atmosféra je úplně jiná a zelené přítmí se ztratilo.

 

Palouček, červen 2014
Palouček, červenec 2021




neděle 11. července 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Červen

Z vrchu
Příprava druhé verze obrazu Bouřka z roku 2018, která bude větší a lépe namalovaná.


Pohled z výšky vyžaduje jiné řešení malířských problémů. Jiné malířské zkratky, zjednodušení, podání detailů. Potřebuji vyzkoušet, jak obraz z výšky malovat.

Přípravné studie pro pohled z výšky a pokyny pro malbu:

Studie z vrchu
Světlejší barvy zezdola



Zaostřování - vytvářet struktury, potom je přibližovat představě a postupně zaostřovat.
Použít různé struktury, ale všechny musí fungovat.
Prostor - soustředit se spíš na zem. Tu zaostřit.
Struktury - vrství se to stejně, jako větve do dálky, jen jiný směr štětce. Obláčkový, spíš tečky, flíčky, hrudky. Je potřeba i tečkovat.
! Na ploše jsou přirozeně rozmazaná a přirozeně ostrá místa.
Barvy - podle modelu. Zvrchu jsou tmavší než z běžného pohledu.
Jak to stylizovat?
Zvětšení - Jaké efekty tedy používám? Které z nich nedokážu zvětšit a proč?
Kvůli energii, technice a schnutí - dělat po menších kusech.

pondělí 7. června 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Květen

Ohnout realitu
...
V každém je achát
To, čemu věnuji pozornost, poroste
Myšlenky vytváří hmotu
Krystalizace
Svět je iluze

Jídlo dělá, co po něm chci, musí mě poslouchat
Směřuj k dobru
Sebeláska
Každý má právo na prosperitu
Přebírám zodpovědnost za všechny aspekty světa, já jsem i Hitler
V mém světě jsou jen hezké věci
...




sobota 8. května 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Duben

Psák

Tento měsíc jsem naplnil malbou, technickými problémy a nakonec tvůrčími muky.

Vytvořil jsem nenápadný obraz s nevtíravou kompozicí, který zcela nenaplnil moje očekávání a pak začal druhý obraz, který je pompézní a klasický.

Znovu jsem si vyzkoušel, jak je při malbě důležitá práce s energií. Dříve to pro mě byla samozřejmost, ale postupně jsem na to zapomněl a zkoušel možnosti, jak se bez ní obejít.
Během práce na prvním obraze jsem se snažil efektivně využít čas, a urputně se jej snažil dokončit. Představa, že nechci zklamat mě svazovala a energie se postupně vytrácela.

Další důležitá věc je vytvářet skici.
Před druhým obrazem jsem se uvolnil malováním skic. Umožnily mi zkoušet si různá pojetí, pracovat s energií, dovolit si dělat chyby a ztrácet čas.
Maloval jsem studie západů slunce, které jsem pak použil jako návod pro zhotovení pětkrát většího obrazu. Snažil jsem se převést jejich stylizaci a energii, používal jsem větší štětce, větší množství barvy a větší energii. Od rána do večera jsem se programoval na malbu a představoval si jednotlivé kroky. Maloval jsem ve velkých blocích a hlídal si množství energie.

 

 

Psažant, 75 x 72cm

 

Bapes, skica, 24 x 31,7cm

neděle 4. dubna 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Březen

Iridescence 2

Bažant má představovat hrdinu, který nedbá na osud a překážky, chce žít a nevzdává se. Zároveň představuje i oběť, která trpí, ale mlčí a táhne.

Obraz je velmi jednoduchý, jen motiv a pozadí. 

Je obtížné najít přirozenou kompozici, která nebude otupovat standardním vyzkoušeným řešením, ale zároveň na sebe nebude upozorňovat. Každé místo na obraze se mi zdálo nějakým způsobem zatížené a chtěl jsem se vyhnout bolestivému vymýšlení kompozice. Nechal jsem si vytvořit obrazový generátor na tvorbu náhodných kompozic, abych mohl vybírat z nepřeberného množství náhodných pozicí. Hledal jsem náhodu, která mě překvapí a která bude vzrušující. To samé hledám v krajině, nebo ve snech. Generátor je technický nástroj, třeba jako pistole, kterou nelze ignorovat a kdo chce bojovat, musí s ní počítat.

Prožil jsem si vybírání a pocítil sílu s jakou působí vyvážená, klasická místa, středy a zlaté řezy. Omezuje mne to co od obrazu očekávám a jak chci, aby působil. Abych mohl sdělit příběh vypustil jsem nesmyslné, nefunkční kompozice a zůstaly mi tam vyvážené standardní a křiklavě divné. Nakonec jsem ručně hledal kompromis mezi extrémním a vyváženým.

Stovky obrázků, které jsem mohl jen sledovat a které přede mnou vznikaly bez vnitřního boje, mi na začátku určitě pomohly.

 



 

pátek 5. března 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Únor

Malba v ateliéru je obtížnější, než jsem čekal.


Skoro všechny obrazy, které jsem dosud maloval, byly inspirované skutečným místem. Tentokrát jsem měl představu jen "nějaké" pěkné propasti.

Původní obraz jsem maloval v ateliéru a potom ho přenesl na kopec a pokračoval venku. Při malbě nové varianty jsem zjistil, že od obrazu očekávám stejnou kvalitu, jako když maluju podle skutečnosti. Že nechci vymýšlet nějakou propast, malovat ji z hlavy, nebo dělat koláž pomocí fotek.
Musím mít zážitek konkrétní atmosféry a konkrétního místa.
Samozřejmě bych mohl malovat podle fotografie, ale je tam málo informací, už je zjednodušená a vyřešená, je statická. Nebe jsem maloval venku, ze střechy a mraky jsem pak upravil v ateliéru, to stačilo.

Disponuji spoustou možností, jakým způsobem malovat, ale nechci se rozhodovat, kterou použít. Nechci zkoušet, co jsem schopen vymyslet, ale chci se popasovat s tím, co mě přesahuje, v reálném čase reagovat na skutečnost, která je neskonale složitější a bohatší než moje představy i postupy. Potřebuji se dostat do stavu, kdy se musím překonávat, aby to jak maluju vycházelo z nutnosti. Obraz jsem odložil a budu hledat předlohu. 




 

pátek 12. února 2021

MĚSÍČNÍK 2021, Leden

Obraz v obraze

Pokud je v obraze příběh, strhává na sebe veškerou pozornost a vše ostatní se stává automaticky doplňkem nebo pozadím.

Mým záměrem je namalovat pozadí tak, aby bylo stejně atraktivní jako příběh. Chci udělat dva obrazy v jednom. Tak aby oba byly rovnocenné, stejně přitažlivé a divák musel přeskakovat a vybírat čemu dá přednost.
Mám tedy scénu s příběhem a zajímá mě, co se děje vedle. Jak velká musí být plocha pozadí, aby byla rovnocenným protivníkem příběhu?
Lidé tohle vnímají různě a každý cítí hranici jinde
Problémem obrazu v obraze už jsem se zabýval dřív. Teď vlastně pracuji na variantě původního obrazu, se kterým jsem nebyl spokojený. Neodhadl jsem velikosti, figury byly moc malé, scéna nebyla propojena s obrazem a působila jako později dodaná do již hotového obrazu, jako naschvál.
Teď chci lépe vyvážit velikosti jednotlivých obrazů, aby každý námět měl svůj prostor,  a také svoji kompozici. 

Zvažoval jsem dvě možnosti:

První, prvoplánovou a intuitivní. Začíná kresbou motivu a pokračuje tím, co je vedle. Zde se motivy přetahují čistě velikostí a atraktivitou.

Druhá, která vychází ze dvou samostatných kompozic využívajících pravolevého principu stavby kompozice. Pravák cítí kompozici jinak, než levák. Nakomponoval jsem každý obraz zvlášt a krajinu pak stranově obrátil, směřovala tedy pozornost jinam. Ukázalo se, že je pro mě těžké nakomponovat krajinu tak, aby princip vynikl. Pracuji tedy na prvoplánové verzi.

 

 

Stranou 89,7x164,7, 2007                                          
 

 
Varianty  prvoplánová a pravolevá                                               

neděle 10. ledna 2021

REPREZENTACE2020 Prosinec


Nejlepší obrazy


Tento rok jsem maloval pouze krajiny v plenéru, nějaké experimenty a ilustrace, ale žádný pořádný obraz.

Cením si obrazů s příběhem a sdělením. V podstatě se dají popsat jako velké ilustrace, ale je těžké se k nim dostat. Vznikají po dlouhých časových úsecích a objevují se samy od sebe. Koncentrují se v nich to, čím žiju, úvahy a zkušenosti a dochází až k zázračnému propojení různých významových vrstev.
Z toho důvodu si jich velmi vážím a chci se jim věnovat intenzivněji. Ovšem je těžké je uměle vymyslet, protože nedochází k onomu kouzlu. Zkusil jsem proces vzniku urychlit metodou improvizačních dnů a zaměřil se na obsahy a téma externalit.
Je těžké je vymyslet, protože pak nedochází k až zázračnému propojení různých významů a vrstvení jejich výkladů.
Požadované obrazy charakterizuje:
vypjatá životní událost, zážitek, který se setká s neosobním mechanismem, procesem, (externalitou). Povodeň, sucho, déšť, mlha, vítr, sopka .. symbol oběti, pád, stav beztíže, tragedie vs krása, hraniční sex, zranění, děti,

Přikládám výběr z výsledků. Na požadovaný zázračný obraz jsem zatím nenarazil.








 



pátek 11. prosince 2020

REPREZENTACE2020, Listopad



Dva štětce. Příliš velký a příliš malý.


Při malbě procházím různými fázemi, ale jen některé jsou důležité a dávají smysl byť jen tím, že mě baví. 
- v první fázi, jdu energicky přímo za tím, proč chci místo namalovat.
 - v další fázi maluji části, které jsou důležité a je potřeba je udělat. Opravuji nefunkční místa a řeším    problémy.
 - postupně ale přibývají místa, která vznikají mimoděk, z nejistoty, nebo setrvačnosti. Ty chci vynechat.

Znovu řeším problém, jak udržet pozornost. Naplánoval jsem malbu pouze dvěma štětci, příliš velkým a příliš malým.
Velkým udělám abstrakci, která bude vyjadřovat atmosféru a malým udělám detaily, které jsou důležité v mojí představě. Ne všechny, které by byly potřeba pro realistický obraz, tak jak mám naučeno, že má vypadat obraz krajiny. Práci středních štětců ve střední fázi musím zvládnout buď velkým, nebo malým. Počítám s určitou nepřesností. Obrazu může chybět prostor, modelace, nebo něco jiného, ale výsledek by měl odpovídat prvotnímu zážitku.
Nechci řešení obrazu hledat v estetice, ale v nutnosti. Proto také maluji venku.
--
Záměr se moc nezdařil. Udělal jsem jen jeden pokus a nepovedl se. Zkoušku jsem odkládal, protože jsem si nedokázal odepřít krásné obrazy. Bál se nezdaru a promarnění vzácného času. Pustil jsem se do toho pozdě, už bylo jiné počasí a jiná krajina.

Doufal jsem, že omezením získám větší volnost, ale to se nestalo. Experimenty s redukcí se možná pro realismus nehodí, protože redukují bohatost. Cítil jsem se jako postižený, čekal jsem, že budou omezené možnosti při nanášení barev, ale hůře se i míchaly. Byla to příležitost zkusit jiné způsoby, poprat se s tím, ale štvalo mě, že nemůžu pracovat svým způsobem a vylepšovat ho. Nemohl jsem zobrazit jemnosti a musel bych obraz stavět na efektech. Ještě se k tomu vrátím, až bude listí, tam by to mohlo fungovat. 


neděle 8. listopadu 2020

REPREZENTACE2020, Říjen

Kolik dokonalosti potřebujeme?

Učím lidi chápat základy a principy malby. Vidět chybná místa, nebo místa, která vypadávají z koncepce obrazu.

Chyby na obrazech.
I nejlepší malíř se dopouští chyb z nepozornosti, nebo únavy. Ti další z nevědomosti, nebo i čistě z nepochopení základních principů malby.
Fungující obraz je vytvořen v jednom duchu. Prvky ze kterých je složený, barvy, fleky, struktury, tahy štětcem, fungují ve vzájemném vztahu, mají smysl a dají se vysvětlit.

Chyby na obrazech potkávám průběžně. Vídám je v historii, i u zavedených malířů a vidím, že dostatečně nechápou do hloubky. Potřebují to?

Už dlouho není potřeba malovat, ať už realisticky, nebo jinak. Člověk má tisíce jiných možností, jak se vyjadřovat, nebo zobrazovat. Pokud se i přes to rozhodne pro malbu, měl by k tomu mít důvod, zabrat se do ní a chápat.
Vidím chyby i u nerealistických zobrazení. Je možné použít jiné barvy, tvary, cokoliv, ale měly by být v použity v nějakém systému. Zajisté je mnohem těžší vytvořit nezávislý systém a pracovat v něm, proto je také snazší tak udělat více chyb. Zvlášť pokud člověk nemá uchopený ani “jednoduchý” systém realismu.
Každý obraz odpovídá autorovým současným nárokům a možnostem. Na opravované obrazy aplikuji nároky, vycházející z mého současného stavu znalostí a schopností. Opravuji jejich chyby, snažím se dotáhnout malířův záměr a pomáhám jim k dokonalosti. Předpokládám že diváci to nejspíš neocení a z toho vychází otázka, kolik dokonalosti potřebujeme? Je možné, že autoři by moji "pomoc" ocenili.

Opravovat proporční a anatomické chyby je nejjednodušší, asi nejméně zajímavé a nejméně kontroverzní.


Hugo van der Goes , Pád člověka, 219 x 322 cm, 1475
Tvary poctivě hledal a přemalovával, přesto na první pohled došlo k disproporcím a podle mně k nezamýšlené stylizaci.

Gustave Courbet, Jo, ta krásná Irčanka, 55.9 x 66 cm, 1865
Žena s divnou anatomií. Opravil jsem jí oko a krk, aby se dostala do proporcí, ale podobu jsem odhadnout nemohl. Dnes, když jsem hledal přesné informace o obrazu jsem objevil další jeho verzi, která vypadá mnohem lépe, i když ani ona nemá správně usazené ucho.

Caravaggio, Medusa, 60 cm × 55 cm, 1598
I medusa vznikla ve dvou variantách a obě mají neanatomická ústa. Je možné, že byl záměr udělat ústa nakřivo, ovšem u Caravaggia k chybám v proporcích docházelo, tak jsem je opravil.

Gustav Klimt, Portrét Adele Bloch-Bauer, 138 x 138 cm, 1907
U Klimta je změna malá, byl jsem zvědavý, jestli opravením deformace obličeje žena ztratí charisma. Charisma jí zůstalo, ale změnila se kompozice celého obrazu. Její obličej, který je protažený směrem vlevo nahoru koresponduje s rukou, která je akcentovaná také doleva nahoru, zrovna tak linie v pozadí a tvary těla pracují s touto jemnou asymetrií. Nepovažuji to za chybu.

Gustave Courbet, The Young Bather, 130.2 x 97.2 cm, 1866

Gustav byl zkušený v malbě aktů, ale s krajinou si nevěděl rady. Krajina je moje téma, proto jsem tady zkusil zajít dál.

Občas narážím na obrazy, které by potřebovaly “opravit”, ale když si na ně chci vzpomenout a dohledat, je to největší problém. 

// bohužel fotky jsou přeházené, protože jsou v bloggeru dementi //