 |
|
Kamenný obřad (Knížák), 30x15cm, kvaš na papíře
|
 |
|
Demonstrace jednoho (Knížák), 30x30cm, kvaš na papíře
|
 |
|
Štěpování (Štembera), 30x15cm, kvaš na papíře
|
 |
|
I like America and America likes me (Beuys), 21x33cm, kvaš
na papíře
|
 |
|
Kosmické jaro (Kupka), 30x30cm, kvaš na papíře
|
 |
|
Maya and the doll (Picasso), 30x15cm, kvaš na papíře
|
 |
|
Dora Maar (Picasso), 20x12cm, kvaš na papíře
|
Zvýšení atraktivity uměleckých děl pomocí techniky Zdeňka Buriana.
“Nezazlívám
Picassovi, že maloval tak jak maloval, ale že přivedl k malování lidi,
kteří to neumějí.“
Zdeněk
Burian
Zdeněk Burian byl solitér, považoval se sice za umělce, ale žil
mimo dobovou uměleckou scénu a nesouhlasil s vývojem moderního umění.
Výtvarná kritika ho většinou buď ignoruje, nebo zatracuje, přesto
má dost obdivovatelů mezi umělci i mezi laiky a jeho dílo bylo dobře přijímáno
v cizině. Má velikou sběratelskou základnu, je spousta lidí, kteří mají
doma jednoho nebo dva Buriany. Má dokonce svoje muzem a fanatické vyznavače
jeho díla, kteří sbírají podle svých možností všechno, co na sobě nese značku
ZB: originály, knihy nebo jen novinové články či Burianovy trepky.
V posledních letech zažívá Burian vzestup a větší uznání
i u výtvarné veřejnosti. Na aukcích jsou Burianova díla stále žádanější a
začala být atraktivní i pro profesionální sběratele umění.
Burian vstoupil do povědomí aukčních sběratelů teprve
nedávno po velké retrospektivě v roce 2005 v Císařské konírně Pražského
hradu. Jeho ceny se od té doby zněkolikanásobily.
Burianův svěží styl a přitažlivá estetika je
v uměleckém kontextu neokoukaná a vybízí ke konfrontaci. Spojil
jeho atraktivní vizualitu se známými díly, která ovlivnila spoustu umělců. Vybral
jsem několik dobře umělecky hodnocených děl, kterých si sám vážím a propůjčil
jim burianovskou vizualitu. Jejich forma totiž má dokumentární charakter a
hodnota spočívá hlavně v síle myšlenky. Vybral jsem také aukční trháky z
minulého roku a i ty jsem ještě zkusil pro zvýšení atraktivity zburianizovat
Nemohu říci, že jsem žákem Z. Buriana. Několikrát jsem byl u něho v ateliéru kolem roku 1980. To už byl dost nemocný, ale pořád ještě pracoval. Dovolil mi vícekrát jeho štětci tvořit na paletě ty zajímavé špínky, kterými jsem pak pošpinil několik jeho nedokončených obrazů a snažil se vytvořit oblohu a pár skalních stěn ve svitu vstávajícího Slunce. Jeden byl opravdu velký, snad metr na metr… V té době jsem k Mistrovi vzhlížel jako školáček, a on mi shovívavě vedl ruku kolem předpřipravených bílých siluet figur a dobrou radou pomohl, když jsem se ne a ne trefit do správného odstínu. Ale malíř se ze mne nestal, to ne, i když si občas nějaký obrázek vytvořím. Takže když vidím nějaké jeho plátno či kvaš, tak tiše zamáčknu slzu a vzpomenu si na drahého člověka, který pro mne měl vždy milé slovo.
OdpovědětVymazatDíky, to je hezká vzpomínka. Mně byly tehdy 3.
OdpovědětVymazatMůžete mi napsat soukromý email, poslal bych vám pozvánku na sraz Burianologů ve Štramberku
OdpovědětVymazat